V průběhu staletí převládaly tři různé osobní a kulturní postoje k sexu.
Sexuální realismus: Sex jako přirozená potřeba.
Mnozí staří Řekové a Římané považovali sex za podobnou činnost jako kteroukoli jinou tělesnou aktivitu, například jídlo nebo spánek. Když na něj máte chuť, měli byste si ho dopřát – jen si dejte pozor, abyste to nepřehnali, stejně jako u všech ostatních chutí. Tento moderní pohled na sex se nazývá „realismus“. Realisté tvrdí, že jsou vůči sexu neutrální, považují ho jen za jednu z mnoha lidských činností, kterou je však třeba demystifikovat. Jejich poselství, které převládá v sexuální výchově na dnešních státních školách, zní, že bychom měli sex pochopit jako přirozenou biologickou pohnutku, uvědomit si, že pokud si nedáme pozor, může mít sexuální aktivita negativní důsledky. Máme si ji osvojit jako každou jinou dovednost a být při tom zodpovědní.
Sexuální platonismus: Sex jako živočišná vášeň.
Jedno z nejvlivnějších odvětví helénistické filozofie považovalo ducha za nejvyšší dobro a tělo za „nižší“. To znamená, že nižší, tělesná, „zvířecí“ přirozenost byla považována za chaotickou a temnou a vyšší, racionálnější, „duchovní“ přirozenost za civilizovanou a ušlechtilou. To vedlo k pohledu na sex jako na ponižující, špinavou věc, nutné zlo k rozšiřování lidského pokolení. Předmanželský sex byl zakázán, protože sex obecně byl špinavý a přípustný pouze pro vyšší dobro, kterým bylo plození dětí a budování rodinného jména. Bohužel tento názor zakořenil na mnoha místech křesťanské církve. Skutečně duchovní lidé by se měli sexu zdržet, sex je přípustný jen tehdy, snažíte-li se mít děti, sexuální rozkoš není vhodná pro ušlechtilé lidi – tyto představy vyrostly z jakéhosi sexuálního platonismu.
Sexuální romantismus: Sex jako potlačená tvořivost.
Zatímco helénismus zdroj zla identifikoval ve fyzické stránky, romantici jej umístili do té kulturní. Domnívali se, že lidské bytosti ve svém nezkaženém původním stavu překypují přirozenou dobrotou a tvořivostí; to společnost tyto vlastnosti potlačuje. Dobra by bylo dosaženo osvobozením základních, prvotních instinktů, které jsou samy o sobě čisté. Protikladem romantismu bylo viktoriánství, předpoklad, že dobra lze dosáhnout pouze potlačením prvotních instinktů, které jsou samy o sobě zlé.
Zatímco první pohled vidí sex jako nevyhnutelný biologický pud a druhý jako nutné zlo, poslední pohled vidí sex jako kritický způsob sebevyjádření, způsob, jak „být sám sebou“ nebo „najít sám sebe“. Pro biologické realisty je každý sex správný, pokud je bezpečný. Pro platoniky tělo brzdí ducha, takže sex je přirozeně nějakým způsobem poskvrněn. Pro romantiky je kvalita mezilidské lásky hlavním prubířským kamenem, který činí sex buď správným, nebo špatným.
KŘESŤANSKÝ POHLED
O křesťanském postoji k sexu se všeobecně soudí, že je to pohled platoniků, ale rozhodně tomu tak není. Od každého z těchto tří významných názorů se poměrně radikálně liší.
Na rozdíl od platonistického názoru Bible učí, že sex je velmi dobrý (Genesis 1:31). Bůh by nestvořil a nepřikázal, aby se v manželství dělalo něco, co není dobré (1. Korintským 7:3-5). Píseň písní je plná nepokryté radosti ze sexuální rozkoše. Bible může být ve skutečnosti pro prudérní lidi velmi nepříjemná.
Na rozdíl od realistického pohledu „sex jako potřeba“ Bible učí, že sexuální touhy jsou porušené a obvykle modlářské. Samy o sobě nejsou sexuální choutky bezpečným průvodcem a je nám řečeno, abychom před svými žádostmi utíkali (1. Korintským 6:18). Naše sexuální choutky nefungují stejně jako naše ostatní choutky. Pro ilustraci tohoto bodu nás C. S. Lewis žádá, abychom si představili planetu, kde lidé platí peníze za to, aby se mohli dívat, jak někdo jí kotletu, kde si lidé prohlížejí obrázky jídla v časopisech. Kdybychom na takové planetě přistáli, mysleli bychom si, že apetit těchto lidí je úplně vyšinutý. (1) Přesto právě takto moderní lidé přistupují k sexu.
Na rozdíl od romantického pohledu Bible učí, že láska a sex nejsou pro štěstí jednotlivce primární. To, co Bible říká o sexu a manželství, „má pro ty z nás, kteří jsme vychováni v romantických představách o manželství a sexu, zvláštně cizí zvuk. Zaráží nás strohý realismus Pavlových doporučení v 1. Korintským 7 . ... ale [především] legitimizace svobodného života jako formy života, která symbolizuje nutnost růstu církve prostřednictvím svědectví a obrácení.“ (2)
Bible nevnímá sex primárně jako seberealizaci, ale jako způsob, jak poznat Krista a budovat jeho království. Tento pohled podkopává jak modloslužbu tradiční společnosti spočívající v sexu za společenské postavení, tak modloslužbu sekulární společnosti spočívající v sexu pro osobní naplnění.
SEX JE SVÁTOST
Křesťanská sexuální etika nedává příliš smysl, pokud nejprve nepochopíme vznešenou vizi sexuality v křesťanské víře. Sex je posvátný ze tří důvodů.
Sex plodí: Politika sexu
Sex je posvátný, protože s Bohem spoluvytváří novou duši. Sex rozšiřuje lidský rod (Genesis 1:28). Jeho účelem není pouze budování rodinného jména. Účelem sexu je vytvářet rodiny učedníků, zakládat nová společenství království. A paradoxně se to dozvídáme hlavně díky pozoruhodnému postoji Bible k svobodě.
Křesťanství na rozdíl od většiny tradičních náboženství a kultur považuje nezadanost za funkční způsob života. Ježíš i apoštol Pavel byli svobodní. Ježíš mluvil o těch, kteří zůstali svobodní, aby lépe sloužili Božímu království (Matouš 19:12). Pavel říká, že nezadanost je často lepší pro službu jako znamení blížícího se království (1. Korinstkým 7:29-35).
Jedním z mála jasných rozdílů mezi křesťanstvím a judaismem je to, že první z nich bere v potaz myšlenku svobodného života jako vzor způsobu života svých následovníků. . . . Svobodný život byl legitimní nikoliv proto, že by sex byl považován za obzvláště pochybnou činnost, ale proto, že poslání církve bylo takové, že „mezi časy“ církev potřebovala ty, kteří byli schopni plně sloužit Království. . . . A musíme si uvědomit, že „oběť“, kterou svobodní přinášejí, není „vzdaní se sexu“, ale mnohem významnější oběť vzdaní se dědiců. Nemůže být radikálnějšího činu než tento, neboť je nejjasnějším institucionálním vyjádřením toho, že budoucnost člověka nezaručuje rodina, ale církev. (3)
Proto se máme rozhodovat mezi manželstvím a svobodou nikoli na základě toho, zda chceme osobní štěstí a postavení rodiny, ale na základě toho, který stav nás činí nejužitečnějšími v Božím království.
Jak nezadanost, tak manželství jsou symbolické instituce nezbytné pro budování života církve jako historické instituce, která svědčí o Božím království. Ani jedno nemůže být platné bez druhého. Je-li svobodný život symbolem důvěry církve v Boží moc ovlivnit životy pro růst církve, je manželství a plození symbolem pochopení církve, že tento zápas bude dlouhý a namáhavý. Křesťané totiž nevkládají naději do svých dětí, ale jejich děti jsou spíše znamením jejich naděje... že Bůh tento svět neopustil. (4)
Vidíte tedy, jak se křesťanský zákaz nemanželského sexu liší od toho tradičního? V tradičních kulturách byl předmanželský sex tabu, ale stejně tak i svobodný život, protože rodina a šíření jejího ekonomického a společenského statusu byly modlami. Křesťanský zákaz předmanželského sexu se svým podnětem zjevně liší, protože nezadanost je dnes považována za plnohodnotnou alternativu. (5) V tradičních společnostech byl předmanželský sex zakázán, protože podkopával rodinu. V křesťanství podkopával království. Proč? Za prvé sex mimo manželskou smlouvu podkopává charakterovou vlastnost věrnosti, která buduje společenství.
Nejde jen o to, zda je forma sexuální aktivity X nebo Y správná nebo špatná, jako by se taková aktivita dala oddělit od celého způsobu života. Takové otázky jsou spíše jen zkratkovitým způsobem, jak se ptát, jakými lidmi bychom měli být, abychom byli schopni podporovat poslání církve. . . . Zapomínáme, že čistota není stav, ale forma věrnosti, která je nezbytná pro roli ve společenství. Jako taková je pro manželský život stejně důležitá jako pro život svobodných. (6)
Zadruhé se zdržujeme mimomanželského sexu, abychom byli svědky toho, jak Bůh působí v evangeliu. Bůh povolává svůj lid do exkluzivního vztahu, do manželské smlouvy, a dát mu na oplátku něco menšího je nevěra. „Svou vzájemnou věrností v rámci společenství, které v konečném důsledku vyžaduje věrnost Bohu, zakoušíme a dosvědčujeme první plody nového stvoření. Náš závazek výlučných vztahů svědčí o Božím slibu Jeho lidu, Izraeli a církvi, že skrze jeho výlučný závazek vůči nim... budou lidé uvedeni do jeho království.“ (7) Ačkoli je tedy běžné slyšet lidi říkat: „Sex je soukromá záležitost a nikomu do něj nic není, jen mně“, není to pravda. To, jak používáme sex, má významné společenské a politické důsledky.
Sexuální rozkoše: Taneční umění sexu
Sex je posvátný také proto, že je analogií radostného sebedarování a potěšení z lásky v rámci života Trojice. Otec, Syn a Duch svatý žijí ve vztahu vzájemné slavné oddanosti a neustále do sebe vlévají lásku a radost (srov. Jan 1:18; 17:5, 21,24-25). Sex mezi mužem a ženou poukazuje na lásku mezi Otcem a Synem, stejně jako na lásku mezi Kristem a věřícím (1. K 11:3).
Navzdory 1. Korintským 7, která rozbíjí romantické názory na sex jako na striktně osobní naplnění, Bible poměrně holou a otevřenou formou oslavuje rozkoš ze sexu. Sex má být nádherný, protože odráží radost ze vztahu v Trojici a protože poukazuje na věčnou extázi duše, kterou budeme prožívat v nebi v láskyplných vztazích s Bohem a mezi sebou navzájem (Př 5:18-20; Deuteronomium 24:5).
Role ženy v celé Písni [Šalamounově] je skutečně ohromující, zejména ve světle starověkého původu textu. Je to žena, nikoli muž, kdo je dominantním hlasem básní, které tvoří Píseň písní. Je to ona, kdo hledá, pronásleduje, iniciuje. [V Písni 5:10-16] se odvážně hlásí ke své fyzické přitažlivosti. . . . Většina anglických překladů v tomto verši váhá. Hebrejština je značně erotická a většina překladatelů se nedokáže přimět k tomu, aby vyzdvihla zřejmý význam. . . . To je opět předehra k jejich milování. Nejde o žádný stydlivý, zahanbený, mechanický pohyb pod prostěradlem. Naopak, ti dva před sebou bezostyšně stojí vzrušení a v radosti ze své sexuality. (8)
Sex je tedy důležitou součástí toho, co Lewis nazývá „velkým tancem“. Podle Lewise tvoří veškerá Boží realita – od hvězd a sluneční soustavy až po pohlavní akt – nepřetržitý, dynamický tanec, v němž se „plány bez počtu vzájemně propojují a každý pohyb se ve svém období stává rozkvětem celého záměru, k němuž směřuje všechno ostatní“. (9)
Sex sjednocuje: Obřad sexu
Za třetí je sex posvátný, protože představuje obřad obnovy smlouvy. Původním účelem sexu bylo „stát se jedním tělem“, což znamená úplné osobní spojení. Sex vytváří hlubokou intimitu, jednotu a společenství mezi dvěma lidmi (Genesis 2:24; 4:14). V Bibli není jednota pouhou záležitostí citu, ale vždy se jedná o vytvoření smlouvy. Romantismus považuje za hlavní podmínku manželství citové štěstí; pokud existuje mezilidské štěstí, sex je jistý a teprve potom přichází manželství. Když však láska umírá, je přípustný i odchod z manželství. V biblickém pohledu je však hlavní podmínkou manželství závazná smlouva. V romantickém pohledu je sex sebevyjádřením, v biblickém pohledu je sex sebedarováním.
Bible je plná obřadů obnovení smlouvy. Když Bůh s někým vstupuje do osobního vztahu, nemá tak nerealistický pohled, aby si myslel, že jako základ může sloužit pouhý cit. Ví, že lidské emoce přicházejí a odcházejí a že je třeba, aby existovalo něco závazného, co zajistí stálost a vytrvalost. Bůh tedy vyžaduje závaznou, veřejnou, právní smlouvu jako infrastrukturu pro intimní vztah. Je mnohem snazší být zranitelný vůči někomu, kdo závazně slíbil, že vám bude výhradně věrný, než vůči někomu, kdo nemá povinnost zůstat s vámi déle než jednu noc. Proto Bůh vyžaduje smlouvy. Ale ani to nestačí. Pravidelně svolává svůj lid, aby si znovu přečetl podmínky smlouvy, připomněl si historii Jeho milostivých skutků v jejich životě a znovu se zavázal obnovením smlouvy.
Vrcholným obřadem obnovy smlouvy je slavnost Večeře Páně. Svátost Večeře Páně obnovuje smlouvu uzavřenou při křtu; lámáním chleba a naléváním vína napodobuje Ježíšovu nesobeckou oběť pro nás. Kromě toho přijímáním a požíváním této svátosti znovu oživuje darování sebe sama Ježíši. Znovu vykonáváme naprostou oddanost a jednotu, kterou máme v Kristu, abychom tuto jednotu obnovili a prohloubili.
Stejně tak je manželství smlouvou, která vytváří bezpečný prostor pro zranitelnost. A ačkoliv je smlouva nezbytná pro sex, sex je také nezbytný pro smlouvu. Pokud se k ní nebudeme neustále vracet a znovu ji uskutečňovat, smlouva vyprchá. Sex je obřadem obnovy smlouvy pro manželství, fyzickým znázorněním nerozlučné jednoty ve všech ostatních oblastech – ekonomické, právní, osobní, psychologické – vytvořených manželskou smlouvou. Sex obnovuje a oživuje manželskou smlouvu.
SEX MÁ HRANICE
Moderním lidem se snadno může zdát, že křesťanský pohled na sex je represivní. Tvrdit to však znamená vytvářet nepodložené předpoklady. Učení Sigmunda Freuda se soustředilo na konflikt mezi vnitřním „idem“, vrozeným sexuálním pudem, a vnějším „superegem“, sociálně formovaným vědomím, které se vyvinulo díky naší kultuře a výchově. To však není věda, ale spíše výpůjčka z romantismu. Jak Freud ví, že svědomí je zcela vnější, společenský výtvor, oddělený od vrozeného, vnitřního základu? To samozřejmě neví, ale tím, že svědomí staví jako vnější vliv a sexuální pud jako vliv vnitřní, může veškerou sexuální etiku označit za „represivní“ a „umělou“. Ve skutečnosti existují důkazy o tom, že sexuální apetit je významně formován vnějšími silami médií, tlakem vrstevníků a kulturními hodnotami.
Sex funguje v plné míře pouze tak, jak to Bůh zamýšlel pro jednoho muže a jednu ženu v rámci výlučného, trvalého a právního závazku manželství. Jinak řečeno: sex je Bohem vymyšlený způsob, jak druhému člověku říci: „Zcela, výlučně a natrvalo patřím tobě.“ To nelze říci mimo trvalý a výlučný smluvní závazek manželství. Moderní sexuální revoluce považuje toto pravidlo za natolik nereálné, že je směšné, dokonce škodlivé a psychicky nezdravé. Přes nedůvěru moderních lidí je to však nezpochybnitelný, jednotný názor a zákon nejen jedné, ale všech křesťanských církví (pravoslavné, katolické, protestantské) a také židovské a muslimské víry, a většiny starších pohanských mravů.
Dnešní mladí lidé považují za samozřejmé, že mají-li normální lidé spolu vztah, dojde na sex. Dokonce i ti, kteří se označují za „konzervativní“ nebo „tradiční“, tím jednoduše myslí, že se s přítelem nebo přítelkyní vyspí až v pozdější fázi vztahu. Křesťanská etika abstinence mimo manželství je považována v lepším případě za směšně nerealistickou, v horším za patologickou a nenormální. Křesťané, kteří vyznávají biblickou sexuální etiku, mohou očekávat, že se setkají s nedůvěrou, sarkasmem nebo nepřátelstvím. V podstatě převládá názor, že nevěra je špatná, protože zraňuje manžela či manželku, ale že na sexu mezi dvěma milujícími se, souhlasícími nesezdanými dospělými lidmi není nic špatného. A jako křesťanští vedoucí zjišťujeme, že tento názor je rozšířený i uvnitř křesťanského společenství. Jak na to máme reagovat?
Rozšířené chápání Bible
Je poměrně typické slyšet křesťany říkat: „Vím, že Desatero přikázání zakazuje cizoložství, ale Bible ve skutečnosti nezakazuje sex mezi dvěma nesezdanými lidmi.“ To je pravda. Představa předmanželského sexu však byla ve starověkých kulturách natolik pobuřující, že se v mnoha pasážích prostě předpokládala. Například v 7. kapitole 1. listu Korintským si Pavel přál, aby si více křesťanů zvolilo stejně jako on svobodný život. Domníval se, že pro svobodné existují velké výhody při práci pro Království. „Přál bych si, abyste byli bez starostí. Svobodný muž má starosti o Pánovy záležitosti – jak se může líbit Pánu. Ženatý muž se však stará o to... jak se může líbit své ženě“ (1. K 7:32-33). Přál si, aby více lidí bylo jako on (1. K 7:7, 26, 32), a prohlásil: „Je dobré, aby zůstali svobodní, jako jsem já. Pokud se však nemohou ovládnout, ať vstoupí do manželství. Je přece lepší vstoupit do manželství než být spalován touhou“ (1. K 7:8-9). Jinými slovy Pavel jednoduše předpokládal, že svobodný člověk bude žít v celibátu. Pokud nedokážeš zůstat v celibátu, měl bys podle něj vstoupit do manželství. Není zde ani náznak toho, že by svobodný člověk měl mít sex. Představa, že by si Ježíš Kristus jako Žid v prvním století mohl myslet, že sex mezi nesezdanými lidmi je přípustný, je historicky směšná.
Význam slova porneia
Přesto můžeme mít pochopení pro křesťany, pro které je těžké citovat kapitolu a verš proti předmanželskému sexu. Jeden z problémů spočívá v obtížnosti překladu slova porneia nebo pornos. Ve starším anglickém překladu King James Version bylo toto slovo obvykle překládáno jako „smilstvo“, ale toto slovo je archaické. Moderní anglické překlady toto slovo uvádějí jako „sexuální nemravnost“. To je však příliš vágní termín, jak je patrné z 1. Korintským 6:9 („Smilníci, modláři, cizoložníci... nebudou mít podíl na Božím království“) a Židům 13:4 („Manželství ať si všichni váží…vždyť smilníky a cizoložníky čeká Boží soud.“).
V těchto a mnoha dalších podobných zmínkách vidíme, že smilstvo znamená něco víc než jen cizoložství. Autoři mají zjevně na mysli různé druhy hříchů, jinak by ve výčtech nerozlišovali mezi těmito skupinami osob. Téměř všichni komentátoři nám říkají, že pornoi odkazuje ty, kteří provozují sexuální vztahy mimo manželství. Slovo moichoi „označuje ty, kteří jsou nevěrní závazným slibům vyjádřeným v manželství“. (10) Porneia se tedy vztahuje na jakýkoli sex, který není s vlastním manželem či manželkou. Jinými slovy, zatímco cizoložství je vždy smilstvem, smilstvo zahrnuje jak předmanželský sex, tak mimomanželský sex nebo cizoložství.
Biblické odsouzení „smilstva“ neboli sexu mimo manželství je komplexní. (11) Pavlovy listy obsahují tolik připomínek křesťanům, aby se zdržovali předmanželského sexu, že je zřejmé, že jeho čtenáři žili v kultuře podobné té naší.
Jednota v jednotě
Jedním ze způsobů, jak se někteří křesťané snaží ztlumit dopad biblického učení, je poukázat na to, že porneia se překládá také (v některých kontextech) jako „prostituce“. Proto se občas tvrdí, že „smilstvo“ znamená pouze sex s prostitutkami, nikoli sex mezi dvěma lidmi, kteří se milují. Pavlův příklad sexu s prostitutkou v 1. Korintským 6 je však velmi poučný a tuto argumentaci vyvrací: „Copak nevíte, že kdo se spojuje s nevěstkou, je s ní jedno tělo? Vždyť Písmo říká: „Ti dva budou jedno tělo“ (1. K 6:17).
Je zřejmé, že „jedno tělo“ zde musí znamenat něco jiného než pouhé fyzické spojení, jinak by Pavel pronášel pouhou tautologii: „Copak nevíš, že když se tělesně spojuješ s prostitutkou, tělesně se spojuješ s prostitutkou?“. Co to tedy znamená? „Jedno tělo“... odkazuje na osobní spojení muže se ženou, ženy s mužem, na všech úrovních jejich života.“ (12) Stát se „jedním tělem“ znamená stát se jedním novým člověkem – novou lidskou jednotkou. Když tedy Pavel použil slovo pornos o případu sexu s prostitutkou, nemůže tím myslet, že člověk je automaticky nějakým magickým způsobem ženatý. Pavel spíše odsuzuje zrůdnost fyzické jednoty bez všech ostatních druhů jednoty, které by měl každý sexuální akt odrážet. „Pavel... zde poskytuje psychologický vhled do lidské sexuality, který je podle měřítek prvního století zcela výjimečný... trvá na tom, že se jedná o akt, který... zapojuje a vyjadřuje celou osobnost takovým způsobem, že představuje jedinečný způsob sebeodhalení a sebeodevzdání.“ (13)
Stručně řečeno, sex s prostitutkou je špatný, protože každý sexuální akt má odrážet absolutní a úplnou smluvní jednotu. Nesmí existovat žádné tělesné spojení, pokud neexistují také všechna ostatní spojení – právní, ekonomické, osobní, citové a duchovní. Nesmí existovat jedna jednota bez všech ostatních. Podobně C. S. Lewis přirovnal sex bez manželství k ochutnávání bez polykání a trávení. (14)
Světonázorová analýza
Když někdo řekne: „Sex s prostitutkou je špatný, ale ne sex s někým, koho miluješ“, máme tu předpoklad romantického světonázoru. V tomto světonázoru dělá sex správným nebo špatným to, zda je projevem upřímné lásky, a proto je prostituce špatná, protože se provozuje pro peníze, nikoli z lásky.
Pavel však vychází ze zcela jiného předpokladu. V jeho světonázoru není smyslem sexu osobní sebevyjádření (abychom byli šťastní), ale osobní sebedarování (abychom napodobovali Boha) jako svědectví evangelia o Království. Říká, že to, co činí sex s prostitutkou špatným, je, že sex vždy zavazuje k úplnému darování sebe sama. Sex bez darování sebe sama je zrůdnost, podobná tělu, které chodí bez hlavy.
NOVÁ SEXUÁLNÍ ETIKA
Jak jsme viděli, náš charakter a svědectví jsou velmi veřejnou záležitostí. To, jak zacházíme se svým sexuálním životem, může buď potvrdit, nebo popřít to, čemu věříme o Bohu. Bůh se nám v Kristu bezpodmínečně daroval a vyzývá nás, abychom se bezpodmínečně darovali Jemu. Bůh nenabízí ani nežádá intimitu bez úplného celoživotního závazku. Pokud požadujete intimitu, ale přitom si ponecháváte kontrolu nad svým životem, jste živoucím rozporem toho, jak se k vám vztahuje Bůh, tak toho, jak se máme vztahovat k sobě navzájem v křesťanském společenství.
První potřeba: Ježíšova manželská láska
Sex je určen pro plně oddané vztahy, protože má být předzvěstí radosti, která pramení z plného spojení s Bohem. Ta nejvíc vzrušující láska mezi mužem a ženou je jen náznakem Boží lásky k nám (Římanům 7:1-6; Efezským 5:21-33). Na jednu stranu toto přirovnání předjímá radost ze setkání s Bohem tváří v tvář. Na druhou stranu si však uvědomujeme, že sex nemůže zcela naplnit vesmírnou potřebu, kterou naše duše hledají, a že teprve pohled na Boha ukončí naši osamělost.
Pavel realisticky říká, že ne každý má „dar“ celoživotního celibátu, ale každý je k celibátu v určitém okamžiku povolán a mnozí jsou k němu povoláni i v samotném manželství z různých důvodů, jako je nemoc, těhotenství nebo dočasné odloučení. S celibátem se můžeme naučit zacházet jak z negativního, tak z pozitivního hlediska:
+ Musíme si uvědomit, že velká část našeho „spalování touhou“ pochází z toho, že nám mozek vymývá romantický a realistický pohled na svět, který ze sexu dělá modlu. Pak s ním můžeme zacházet jako s jakoukoli jinou modlou. Můžeme si znovu uvědomit, že sex jako bůh nikdy nesplní své sliby; zklame nás.
+ Pozitivní je, že jsme povoláni k tomu, abychom zakoušeli Ježíšovu manželskou lásku. Naše jediné zaměření znamená, že jsme více k dispozici pro modlitbu a máme větší flexibilitu pro službu. Svobodní lidé si často neuvědomují, že mají větší flexibilitu a svobodu v nakládání se svým časem, a proto mají větší příležitost k bohatému a smysluplnému modlitebnímu životu.
Druhá potřeba: Společenství praktikující novou sexuální etiku
Pro křesťany je typické uvažovat o sexuální etice čistě individualisticky, ale to není správný způsob, jak číst Písmo. Například v 1. Korintským 6:9-10 se píše: „Nepleťte se: Smilníci, modláři, cizoložníci, rozkošníci, zvrhlíci, zloději, lakomci … nebudou mít podíl na Božím království. …ale [vy] jste omyti, jste posvěceni a jste ospravedlněni jménem Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha“. Richard Hays ve svém komentáři k 1. listu Korintským na to odpovídá:
První list Korintským 6:9-11 se stal odrazovým můstkem pro nespočet moralistických kázání, která odsuzují zde uvedené typy hříšníků. Ve skutečnosti ... zájmem celého úryvku je... vyzvat Korinťany, aby jednali jako společenství... a potvrdit proměněnou identitu pokřtěných. . . . Korinťané se mají přestat vnímat jako účastníci „normálních“ společenských a ekonomických struktur svého města a místo toho si mají sami sebe představit jako členy eschatologického Božího lidu, kteří jednají v těle způsobem, jenž bude předobrazem a hlásáním Božího království. . . . [Pavel] se je snaží resocializovat k novému způsobu jednání, k novému vědomí společenství. (15)
Hays si všímá, že Pavel vyzývá církev nejen k individuálnímu morálnímu jednání, ale také k tomu, aby byla společenstvím království, v němž neplatí hodnoty světa. Všimněte si, že Pavel hází do jednoho pytle porušenou sexualitu a chamtivost. Moderní lidé považují sex za něco, co lze vyměnit za zábavu a pohodlí, a peníze za něco posvátného, zvláštního, pro co stojí za to se obětovat, ne za něco, co se snadno sdílí. Biblické křesťanství však zastává přesně opačný názor. Peníze jsou pouze prostředkem směny, způsobem, jak si opatřit zboží a služby. Nejsou ničím zvláštním ani posvátným; jsou něčím, co je třeba sdílet, rozdávat těm, kdo je potřebují. Naproti tomu sex je posvátný a výjimečný a máme si ho užívat pouze ve správném kontextu, který nás nasměruje k věčnosti. Pavel tedy vyzývá křesťany nejen k individuálnímu morálnímu chování, ale také k vytvoření společenství, v němž je odmítán konzum – jak sexuální, tak materiální.
Pokud nevytvoříme společenství, alternativní město, křesťané se stanou obětí světových názorů na sex. V tomto alternativním městě si svobodní užívají svého poslání v království a s radostí praktikují sexuální abstinenci. Žijí ve společenství s křesťanskými rodinami, které z rodiny nedělají modlu a nedávají svobodným pocit nenormálnosti. Jedním z důvodů, proč je těžké praktikovat disciplínu romantické angažovanosti bez sexu, je to, že nemáme dostatečně velké společenství lidí, kteří by toto alternativní město vytvářeli.
Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?
- Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít nebo aplikovat a jak. Pak to proveďte.
- Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
- Přečtěte si tento zdroj s někým — partnerem, kamarády, týmem, dobrovolníky, studenty, rodiči, pastorem — a diskutujte o tom.
- Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.
Původně zveřejněno zde.
Photo by Mathieu Stern on Unsplash
