Menu
Během nedávné mládežnické akce ses seznámil/a se studentkou Agi. Když ses jí ptal/a, jak si akci užívá, na chvíli se odmlčela a vypadala rozrušeně. Taky ses zastavil/a a zeptal/a ses “ Je všechno v pořádku?” Její oči se zalily slzami a začala vyprávět pod jak velkým tlakem se cítí – ve škole i doma. Povídala, jak moc náročná je její divadelní skupina a jak se ustavičně připravuje na představení. Potom řekla, že cítí, že musí být vždycky perfektní, protože to je jediný způsob, jak udržet její mámu šťastnou. Všiml/a sis, že se jí zrychluje a zkracuje dech, jak o tom vypráví.
Nedávno se tě po mládeži jeden ze studentů, Honza, zeptal, jestli si můžete popovídat. Začal říkat, jak se poslední týdny cítí víc a víc dole. Řekl ti “už mě moc nebaví škola. Dříve jsem se snažil mít ty nejlepší výsledky ve třídě, ale teď chci jen spát.” Pak dodává: Hraju teď celkem dost hry, ale čím více je hraju, tím více prázdnější se cítím. I celkový Honzův vzhled je trochu znepokojivý – má velmi unavené oči, jeho ramena jsou skrčená a je celý takový bledý.
Minulý pátek když jsi byl/a na víkendové konferenci pro vedoucí mládeží, volala ti jedna holčina z mládeže, Stella. Zpočátku to vypadalo, že volá jen, aby tě pozdravila, ale v jejím hlase jsi slyšel/a, že je něco jinak. Když ses zeptal/a, kde je, začala do telefonu plakat a řekla, že je sama v koupelně. Začala plakat ještě více a řekla ,, Já už prostě tu všechnu bolest a tlak nezvládám. Potřebuji mít něco pod kontrolou.” Rychle ti došlo, že se jedná o situaci se sebepoškozováním.
Když ses včera večer díval/a na Messenger, viděl/a jsi zprávu od jednoho z těch tišších mládežníků, Davida. Zpráva tě trochu zarazila, protože jste dříve na Messengeru nekomunikovali. David napsal pouze “ahoj”. Když ses zeptal/a, jaký má měl týden, David odpověděl: “Byl v pohodě, ale nějak už nevím, jestli to všechno má vlastně cenu.” David začal psát o tom, jak jej ve škole nedávno šikanovali. Zradil jej jeho nejlepší kamarád a celá jeho skupina kámošů se k němu otočila zády. David působil dost agresivně a postupně se to stupňovalo, když o té situaci psal. To, co tě ale opravdu zarazilo, bylo když napsal “ Možná by spolužákům bylo lépe beze mě. Myslím, že ani tátovi by to nevadilo.”
1. Jaký pocit z toho rozhovoru máte?
2. Co Vám přišlo špatně?
3. Jak se mohl cítit ten konkrétní člověk v tom rozhovoru?
4. Jaké jsou vaše “worst case practicies” ?
a) z pozice vedoucího toho rozhovoru nebo i vedeného
1. Jaký pocit z toho rozhovoru máte?
2. V čem byl tento rozhovor lepší?
3. Jaké jsou vaše tipy na dobré vedení rozhovoru
Photo by Priscilla Du Preez 🇨🇦 on Unsplash
Máš know-how vedení mládeže, které funguje? Znáš materiály, které stojí za to? Sdílej je s námi.
Všechny zdroje, které tady najdeš jsou přidány na doporučení dalších vedoucích. Tak se poděl o ty své a pomoz ostatním mládežím v jejich rozvoji.
