Evangelium a Sex: ČÁST 2: NEZADANOST, CHOZENÍ A MANŽELSTVÍ | 15 min

DOBRO SVOBODNÉHO ŽIVOTA

V jedné obtížné pasáži Pavel píše Korinťanům: „Jsi v manželském svazku? Nesnaž se o rozvod. Jsi rozveden? Nesnaž se najít ženu. I když se ale oženíš anebo když se dívka vdá, není to žádný hřích. Jen se vás snažím ušetřit běžných potíží. Říkám vám, bratři, už nezbývá moc času.“ (1. K 7:27-28). Tato pasáž je na první pohled velmi matoucí. Zdá se, že tento neochotný pohled na manželství je v rozporu se vznešeným obrazem manželství v Ef. 5:21-33 a zdá se, že byl podmíněn přesvědčením, že Ježíš se každým dnem vrátí.

Hned za těmito verši však Pavel píše: „Ať tedy i ženatí jsou jako neženatí, ti, kdo oplakávají, jako by neoplakávali, ti, kdo oslavují, jako by neoslavovali, ti, kdo kupují, jako by nevlastnili a ti, kdo se zabývají věcmi tohoto světa, ať to nepřehánějí. Svět, jak ho známe, totiž končí“ (1.K 7:29-31). Zde vidíme, že za větou „nezbývá moc času“ se skrývá mnohem sofistikovanější pohled na dějiny. Pavel, stejně jako Ježíš, učil o přesahu věků. Boží království – Boží moc obnovit celé stvoření – proniklo do starého světa skrze Kristův první příchod. Království je zde v podstatné, ale částečné míře (Ř 13:11-14). Na jednu stranu to znamená, že sociální a materiální zájmy tohoto světa stále existují. Na druhé straně nám však evangelium přináší vnitřní pokoj a naději v budoucnost, která proměňuje všechny naše pozemské vztahy (Ř 14:17). Proto nesmíme příliš investovat do ničeho jiného než do Království. I když máme majetek, měli bychom žít, jako by nám ve skutečnosti nepatřil, protože naše skutečné bohatství je v Bohu (Lukáš 16:1-16). Pavel tuto zásadu aplikuje na manželství a nezadanost. Nemáme být ani přehnaně nadšení z toho, že jsme se vzali, ani přehnaně zklamaní z toho, že tomu tak není – protože Kristus je jediný partner, který nás může skutečně naplnit, a Boží rodina je jediná rodina, která nás skutečně obejme a uspokojí. Křesťanské evangelium a naděje na budoucí království svrhávají modloslužbu manželství z trůnu.

Křesťanství prosazuje nezadanou dospělost jako plnohodnotný způsob života. Před křesťanstvím téměř všechna náboženství a kultury považovaly rodinu a plození dětí za základní kulturní hodnotu. Neexistovala čest bez rodinné úcty a neexistoval trvalý význam nebo odkaz bez dědiců. Naproti tomu raná církev na lidi netlačila, aby uzavírali manželství, jak vidíme v Pavlových listech. Navíc podporovala vdovy, aby se nemusely znovu vdávat.

Pokud ovdověly, těšily se křesťanské ženy také velmi značným výhodám. Pohanské vdovy čelily velkému společenskému tlaku, aby se znovu vdaly; Augustus dokonce nechal vdovy pokutovat, pokud se do dvou let znovu nevdaly. . . . Naproti tomu u křesťanů bylo vdovství vysoce respektováno a od nového sňatku se mírně odrazovalo. . . . Církev byla připravena podporovat chudé vdovy a umožnit jim volbu, zda se znovu vdají, či nikoli. (16)

Tento pozoruhodný kontrakulturní pohled na nezadanost byl dalším znamením naděje v budoucí Boží království.

První teologický účel manželství

Vidíte, jak evangelium mění náš pohled na manželství a nezadanost? Křesťané se mají rozhodovat mezi manželstvím a svobodou nikoli kvůli základnímu současnému motivu osobního naplnění, ani kvůli tradičnímu motivu šíření rodinného odkazu. Spíše máme uzavírat manželství nebo zůstat svobodní na základě toho, který stav nás nejlépe činí znamením království. Hauerwas říká, že svobodní dospělí křesťané byli v tomto starověkém světě překvapivým svědectvím o přicházejícím království, protože ukazovali, že jejich naděje a význam nespočívají v rodině nebo dědicích, ale v království.

Z toho vyplývá, že manželství je také způsob, jak být znamením království. Protože jedním z hlavních účelů manželství je budovat společenství, které ukazuje Království – ukazovat světu, jak Kristus proměňuje všechno, včetně manželství. Bůh zakazuje křesťanům uzavírat manželství s nevěřícími. Křesťan, který se vědomě ožení s nevěřícím, ukazuje, že jeho motivem není misie nebo představování Království. Jedním z hlavních způsobů – a možná tím nejhlavnějším, jak mohou křesťanští manželé svědčit o Kristu, je ukázat, jakou změnu Kristus v manželství přináší.

To vysvětluje, proč mnoho svobodných dospělých křesťanů neuzavírá manželství, i když po tom touží. Pokud je jedním z neoddiskutovatelných důvodů pro manželství ukazování Království, připravuje nás to o mnohé dobré prospekty! Když svobodný křesťan zůstane svobodný převážně proto, že v tomto bodě nechce dělat kompromisy, pak platí cenu za království a bude za to požehnán (1. Petrova 4:13-14,19). Kromě toho si Bůh použije křesťanovu svobodnost ke službě druhým způsobem, jakým sezdaní lidé sloužit nemohou (srov. 1. K 7:32-34).

Souhrnně lze tedy říci, že smyslem svobodného života i manželství je vytvářet společenství, která odrážejí slávu přicházejícího Božího království. Každá církev tedy potřebuje kombinaci křesťanských manželských párů a křesťanských svobodných. Páry i svobodní mohou sloužit jeden druhému; ve službě existují výhody i nevýhody jak pro svobodné, tak pro sezdané členy. Svět potřebuje vidět obojí.

Vznešený pohled na manželství se rovná vznešenému pohledu na nezadanost

Vznešený pohled na manželství v Efezským 5:21-33 paradoxně podporuje dobrotu svobodného života. Efezským 5 nám říká, že manželství není v konečném důsledku o sexu, sociální stabilitě nebo osobním naplnění; manželství bylo stvořeno spíše proto, aby bylo lidským odrazem konečného vztahu lásky s Pánem. Tento vyvýšený pohled na manželství nám však ukazuje, že manželství je teprve předposlední. Ukazuje na pravé manželství, které naše duše potřebují, a na pravou rodinu, po které naše srdce touží. Žádné manželství nám nakonec nemůže dát to, po čem nejvíce toužíme a co skutečně potřebujeme. Podle listu Efezským 5 i křesťané žijící v manželství s křesťany budou své manželství vést špatně, pokud jim chybí láskyplný vztah s Kristem. Pokud ho nemáme, budou manželé vyvíjet příliš velký tlak na to, aby je jejich manželství naplňovalo, a to v jejich životě vždy vytvoří patologii. Podobně pokud svobodní nemají stejný láskyplný vztah s Ježíšem, budou tento tlak vyvíjet na své vysněné manželství, což v jejich životě také vytvoří patologii. Pokud však nezadaní spočinou ve svém manželství s Kristem a radují se z něj, budou schopni zvládnout svobodný život bez zničující osamělosti. Svobodní si musí uvědomit, že stejná modloslužba manželství, která narušuje jejich svobodný život, by narušila (nebo naruší) i jejich život manželský.

Praktické důsledky pro církev

Společenství založené na evangeliu praktikuje pohled na nezadanost, který je v rozporu s modlářským pohledem na manželství, jenž je často vidět v tradiční kultuře. Společenství založené na evangeliu uznává pravdu 1. listu Korintským 7, a tím osvobozuje svobodné od hanby za to, že jsou svobodní. O manželství mluví realisticky, a ne sentimentálně. Se svobodnými členy jedná jako s rovnocennými partnery ve vedení církve.

SVOBODA NEZADANÉHO ŽIVOTA

Společenství založená na evangeliu budou praktikovat takový pohled na nezadanost, který je v rozporu nejen s tradiční kulturou, ale i kulturou současnou, která má tendenci být vůči manželství velmi cynická, a to až do té míry, že se ho bojí a co nejdéle se ho vzdává. Jak jsme však viděli, biblický pohled na manželství je poměrně příznivý a vznešený (Efezským 5:21-33). Zatímco tradiční společnosti, které se zaměřují na rodinu a děti, mají tendenci dělat z manželství modlu, současné společnosti, které kladou důraz na osobní volbu a štěstí, mají tendenci dělat modlu z nezávislosti. Tradičním motivem manželství byla společenská povinnost, stabilita a postavení, současným motivem manželství je osobní naplnění. Oba tyto motivy mají nakonec tendenci stát se modlami, pokud evangelium neproměnilo mysl a srdce člověka.

Žijeme v současné západní společnosti, která zbožňuje nezávislost a osobní naplnění, a svobodní křesťané jsou těmito kulturními hodnotami často nenápadně ovlivněni. Jedním z hlavních plodů současné kultury je to, že nezadaní jsou extrémními perfekcionisty a při pohledu na potenciální partnery je nemožné je uspokojit. Když například současní nezadaní říkají, že chtějí v manželství „osobní naplnění“, obvykle tím myslí sexuální naplnění (vzhled) a materiální naplnění (peníze), nikoli naplnění zbožného charakteru.

V důsledku toho se moderní seznamování může stát hrubou formou sebeprodávání: člověk musí dobře vypadat a vydělávat peníze, pokud chce přilákat partnera.

Druhý teologický účel manželství

Zatímco naše kultura vidí účel manželství v osobním uspokojení, Bible říká, že účelem manželství je osobní posvěcení: „Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony.“ (Efezským 5:25-27).

Podle Písma je tedy manželství jedním z nejlepších možných způsobů, jak poznat své hříchy a pokročit v poznání evangelia. Vidíme také, že tento proces posvěcování manželství vyžaduje oběti ze strany manželů. Nic z toho nezapadá do současného pohledu na manželství jako na osobní naplnění! Naopak, současní svobodní touží pokud možno po partnerovi, který se již dal dohromady, který není náročný a nevyžaduje mnoho sebeobětování.

Myslím, že je spravedlivé říci, že i když existuje mnoho šťastných výjimek, křesťanské společenství nezadaných funguje v podstatě stejně. Většina kandidátů je automaticky vyřazena z úvahy na základě vzhledu, postavení, vyrovnanosti nebo jiných povrchních faktorů. Jaký by to byl rozdíl v našem seznamovacím životě, kdybychom místo toho pochopili, že manželství je prostředkem, jak pomoci partnerovi stát se svým nejlepším a posvěceným já prostřednictvím obětavé a nesobecké služby. Máme se zamilovat do toho, co slavného Bůh v životě našeho manžela či manželky dělá. Stáváme se oddanými budoucí slávě svého manžela/manželky. Krásnou ironií je, že z dlouhodobého hlediska tento pohled na manželství skutečně poskytuje osobní a trvalé naplnění.

Důvody vyhýbání se manželství v naší kultuře

Existuje mnoho sociologických vysvětlení, proč moderní svobodní lidé odkládají manželství a brání se závazku. Jako jeden z důvodů se uvádí skutečnost, že velký počet mladých dospělých jsou děti rozvedených manželství, produkty rozvrácených rodin. Dalším důvodem je skutečnost, že mnozí křesťanští nezadaní jsou v křesťanské víře relativně noví, a přestože byli zběhlí v současném randění, začínají si uvědomovat, že křesťanské vztahy by měly být jiné, vážnější a záměrné. Tato vážnost může být pro člověka, který je zvyklý na nezávazné randění, a sexuální schůzky moderní scény nezadaných, poměrně děsivá.

Dalším důvodem je skutečnost, že někteří lidé si svým temperamentem vysoce cení individuální svobody a autonomie; nepoměrně větší počet těchto lidí žije v globálních městech, kde si mohou budovat vlastní životní styl bez omezení a očekávání tradičnějšího prostředí. Je pravděpodobné, že tito městští nezadaní si z osobní svobody udělali modlu a cítí se utlačováni jakoukoli ztrátou svobody, zejména závažnou ztrátou svobody, kterou vyžaduje manželství. Církev je však povolána k jiné cestě.

PRAKTICKÉ POKYNY PRO SEZÓNNÍ ZÁJEMCE O MANŽELSTVÍ

Jak má tedy křesťanský svobodný člověk najít rovnováhu mezi modlou manželství a vyhýbáním se manželství? Navrhuji, aby se tato rovnováha našla prostřednictvím toho, co nazývám „sezónní hledání manželství“. Tím mám na mysli, že zatímco většinu života může svobodný člověk strávit v relativně pasivním stavu čekání na seznámení a randěním pro zábavu, existují určitá období, kdy by měl cílevědomě hledat potenciálního partnera pro manželství.

POZADÍ: STRUČNÁ HISTORIE CHOZENÍ

Ve Spojených státech se před rokem 1910 mladí lidé věnovali praxi „návštěv“. Muž se zeptal, zda může ženu „navštívit“; to znamenalo, že ji navštívil a seznámil se s ní v jejím domě obklopen její rodinou. Někdy po první světové válce vznikl nový systém, který se volně nazýval „chodit ven“. Muž požádal ženu, aby ho doprovodila do zábavního podniku. Beth Baileyová ve své knize From Front Porch to Back Seat: Courtship in Twentieth Century America shrnuje, co tato změna znamenala, přičemž hlavní změnou byl přesun moci z ženy na muže. (17) Při „návštěvě“ vstupoval muž do neznámého prostředí, v němž se žena cítila uvolněně a kontrolovala délku, tón a program jejich společného času. Tím, že si pár „vyšel ven“, získal moc určovat prostředí, tón a program muž.

Druhou změnou byl přesun pozornosti z rodiny na pár. Návštěvou muž nejprve vstoupil do rodiny ženy a rodina měla velkou kontrolu nad tím, s kým se její mladí dospělí stýkají a s kým tráví čas. Při chození ven se však dvojice seznamuje jen s malým nebo žádným přispěním rodiny. Rodina má mnohem méně informací a mnohem méně možností radit ohledně vhodnosti vztahu.

Třetí změnou byl přesun důrazu z hodnocení charakteru na dobrou zábavu. Místo vlastností, které dělají člověka dobrým partnerem (věrnost, stálost, poctivost, zodpovědnost), se žádoucími vlastnostmi staly vlastnosti povrchní, jako je atraktivita, sexuální chemie a společenské postavení.

V posledních několika letech se v křesťanském společenství objevilo hnutí, které odmítá současný systém randění a vrací se k tradičnímu systému „namlouvání“. (18) Tento přístup, ačkoli se zdá být ušlechtilý, není bez problémů. Za prvé vytváří tvrdý a pevný rozdíl mezi tradiční společností (namlouváním) a současnou společností (chozením), aniž by si všímal modlářství, které je základem obou. Ti, kdo si přejí návrat k namlouvání, si svévolně idealizují jen jednu minulou etapu lidských společenských dějin. Někdo by však mohl oprávněně namítnout: Proč právě tato jedna konkrétní společenská praxe? Proč se nevrátit rovnou k dohodnutým sňatkům?

Další problém s přístupem k námluvám se týká současných sociokulturních faktorů. Za prvé, systém namlouvání v devatenáctém století předpokládal homogennější a méně mobilní společnost. Většina čtenářů jistě uzná obtíže spojené s pokusy o moderní námluvy. Jak se může svobodný třicetiletý křesťan žijící dva tisíce kilometrů od své rodiny zapojit do tradičního namlouvání? Dalším problémem je výběr a omezení podmínek. Odstranění slova chození či randění ze slovníku vytváří více problémů, než kolik jich řeší. V běžné angličtině lze za rande považovat téměř každé společenské setkání. (V češtině tohle úplně neplatí). Pokud někdo řekne: „Nerandím“, znamená to, že nikdy nebude podnikat nic společenského s osobou opačného pohlaví?

Místo toho, abychom se tohoto pojmu chtě nechtě vzdali, měli bychom si přiznat problémy současných modelů randění a vést dialog o tom, jak by randění v křesťanském společenství mohlo vypadat jinak.

NÁSLEDUJÍ KONKRÉTNÍ POKYNY K TOMU, JAK BÝT SVOBODNÝ A HLEDAT MANŽELSTVÍ.

1. Sezónnost.

Životní období zahrnují mnoho okamžiků, kdy není nutné aktivně chodit a hledat manželství, například když člověk vstoupí do období významných změn – nastoupí do nového zaměstnání, začne studovat nebo pomáhá těžce nemocnému členu rodiny. Ve skutečnosti je vhodné vyhnout se hledání manželství během emočně vypjaté životní změny a bezprostředně po ní, protože náš úsudek může být zatemněný a naše motivy podezřelé.

2. Svobodný život jako „dar“?

V textu v 1. listu Korintským 7 o svobodě má Pavel nejspíše na mysli, že „dar“ svobodného života doprovází nízká potřeba romantického vztahu. Upozorňujeme však, že je možné, že za nízkou potřebou vztahů, která zdaleka není duchovním darem (1. Korintským 7:7), se může skrývat modla osobní svobody. Nebo může pramenit z neschopnosti vytvářet hluboké vztahy. Člověk by si měl dávat pozor, aby si sobeckého ducha nebo neschopnost udržet přátelství nespletl s „darem svobodného života“. Je také možné, že takový dar není trvalým stavem, ale je spíše dán na určitou dobu s potřebou pravidelného hodnocení. Chybí-li duchovní dar nebo období svobodného života, měl by člověk aktivně chodit na rande a hledat manželství. Proč je to důležité?

• abychom v křesťanském společenství povzbudili lidi opačného pohlaví + abychom si navzájem pomohli naučit se složitostem komunikace mezi pohlavími, rozlišování a vztahů.
• abychom zůstali otevření Božímu vedení k manželství nebo svobodě
• abychom se vyhýbali současným modlám, které z chození a manželství dělají hrozbu + abychom se vyhnuli vyhýbání (chození a hledání manželství je proces sebepoznání a porozumění mezi pohlavími; jako takovému bychom se mu neměli vyhýbat)

ZÁSADY PRO OBDOBÍ HLEDÁNÍ MANŽELSTVÍ

Následuje několik praktických zásad, které je třeba mít na paměti v procesu chození a usilování o manželství.

1. Snažte se být vyrovnaní.

Jak bylo nastíněno výše, namlouvání se zaměřuje na posouzení charakteru a zvážení manželských prospektů. Jedná se čistě o hledání manželství. Chození je orientováno na rekreaci a společenství. Pokud se budeme snažit trvat na tom, že bychom nikdy neměli chodit na rande bez úmyslu manželství, upadneme do legalizmu. Existuje příliš mnoho společenských příležitostí, které vyžadují něco jako rande. Na druhou stranu ti, kteří se převážně věnují rekreačnímu randění, zejména s přibývajícím věkem, si budou zahrávat s emocemi druhých. Musí existovat jemné způsoby, jak dát najevo vážnost, s jakou zvete na určité rande, nebo s jakou jej přijímáte. Čím jste starší a čím častěji spolu někam chodíte, tím rychleji musí oba lidé uznat, že hledání manželství je důležitou součástí randění.

2. Nedovolte si hlubokou citovou angažovanost s nevěřící osobou opačného pohlaví.

V 2. Korintským 6:14-18 je obsažen důležitý zákaz uzavírání manželství mimo vlastní víru. Pokud váš partner nesdílí vaši víru, pak jí nerozumí. A pokud je pro vás Ježíš ústředním tématem, pak to znamená, že váš partner nerozumí vám. On nebo ona nerozumí hlavnímu prameni a motivaci vašeho života. Podstatou intimity v manželství je krásné poznání, že konečně máte někoho, kdo vám skutečně rozumí a přijímá vás takového, jaký jste, někoho, před kým se nemusíte skrývat. Pokud však tato osoba není věřící, nemůže pochopit vaši podstatu a srdce.

Pokud si vezmete někoho, kdo nesdílí vaši víru, budete muset ztratit svou transparentnost. V normálním, zdravém křesťanském životě spojujete Krista a evangelium se vším, co děláte. Svá rozhodnutí zakládáte na křesťanských zásadách. Přemýšlíte o tom, co jste ten den četli v Bibli. Pokud však všechny tyto myšlenky přirozeně a transparentně vyjadřujete, bude se vašemu nevěřícímu partnerovi zdát, že jste nudní nebo dokonce urážliví. Druhou možností je, že Krista jednoduše odsunete z ústředního místa ve svém vědomí. Možná dokonce budete muset nechat svůj zápal pro Krista zchladnout, abyste se necítili od partnera izolováni.

Technicky vzato vám Bible nezakazuje chodit s nevěřícím člověkem, protože v Bibli se o chození vůbec nic nepíše. Existuje však jasné pravidlo, které zakazuje uzavírat manželství mimo svou víru. Moudrost vám tedy velí, abyste se vážně neseznamovali s někým, kdo nevěří.

3. Hledejte přitažlivost v tom nejširším slova smyslu.

Fyzická přitažlivost je něco, co musí mezi partnery v manželství narůst, a přijde snadno, pokud máte hlubší přitažlivost, o které mluvím. „Komplexní“ přitažlivost je něco, co můžete začít prožívat, pokud vědomě vypnete výchozí režim naší kultury, který se zaměřuje na screening vzhledu a postavení.

„Komplexní přitažlivostí“ myslím to, že vás přitahuje charakter člověka, jeho duchovní ovoce (Galatským 5:22-26) a duchovní dary. Jonathan Edwards řekl, že pravá ctnost u každého člověka – spokojenost, pokoj a radost z evangelia – je krásná. Ponoříte-li se do hlubin charakteru druhého člověka, začnete-li chápat jeho životní poslání, objevíte jeho nejhlubší vášně, pak začnete vidět budoucí já tohoto člověka. Efezským 5 nám říká, že účelem manželství je pomáhat jeden druhému stát se slavnými, jedinečnými osobami, které z nás Bůh činí. Manželé mohou říkat: „Vidím, čím se stáváš a čím budeš (i když, upřímně řečeno, ještě tam nejsi). Záblesky tvého budoucího já mě přitahují.“

4. Neromantizujte věci příliš rychle.

Jednou z velkých výhod starého přístupu k namlouvání byla stálá vztahová kadence. Při námluvách se dvojice setkávala v přirozenějších prostředích, jako v domovech svých rodin, v církvi a v rámci komunity. Hodnocení charakteru bylo v těchto prostředích snazší. Můj návrh je se již na počátku zaměřit se na zkušenosti z přátelství.

Křesťanské společenství k tomu poskytuje dostatek příležitostí. Dokonce i poté, co druhému sdělíte „Chci s tebou chodit“, můžete vstoupit do světa toho druhého starším způsobem namlouvání, který je mimo křesťanské společenství velmi obtížný. Můžete společně navštěvovat společenství malých skupinek, společně studovat Bibli, společně sloužit ve městě a mnoho dalších věcí. A ano, nemějte sex před manželstvím. Biblických, teologických a praktických důvodů je mnoho. V Bibli ani v dějinách křesťanské teologie a praxe v tomto ohledu neexistují žádné nejasnosti; ve skutečnosti se na tom shodují všechna hlavní světová náboženství!

5. Podřizujte se podnětům komunity.

Námluvy předpokládají, že zkušení manželé z vaší širší rodiny vám dají podnět k výběru partnera. Mnozí lidé nyní trvají na tom, abychom se vrátili ke starému požadavku získat souhlas otce, nebo dokonce k domluveným sňatkům. To je však málokdy proveditelné, zvláště u svobodných, kteří byli léta mimo domov, a u svobodných křesťanů, jejichž rodiče mají jen malé pochopení pro evangelium. I tak je základní princip důležitý. Křesťanské manželství, stejně jako většina křesťanských zvyklostí, nemá být založeno na rozhodnutí jednotlivce, ale má se odehrávat v kontextu společenství. Křesťanské společenství do vás hluboce investuje a má hluboký zájem na zdravých a šťastných manželstvích. V komunitě je také mnoho ženatých a vdaných lidí, kteří mají mnoho moudrosti pro svobodné dospělé.

Nakonec existuje jen několik nezbytných součástí manželství zaměřeného na evangelium. Oba partneři by měli být duchovně na stejné vlně, to znamená, že by měli být schopni navázat vztah jeden k druhému a pomáhat si v růstu ve víře; oba by měli být schopni řešit problémy, aniž by se opakovaly ty stále stejné nebo aniž by jeden z nich vždy dosáhl svého; a oba by měli cítit přitažlivost v komplexním smyslu, měli by být schopni sdílet své hluboké radosti a touhy jeden s druhým, a ne (jen) přitažlivost ve fyzickém smyslu.

CO TEĎ?

1. Jak můžete lépe podpořit společenství, kde je svobodný život přijímán a ceněn stejně jako manželství?
2. Jak to vypadá, když je vaše společenství místem, kde se sex, peníze a moc používají životodárným způsobem?

Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?

1. Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít nebo aplikovat a jak. Pak to proveďte.
2. Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
3. Přečtěte si tento zdroj s někým — partnerem, kamarády, týmem, dobrovolníky, studenty, rodiči, pastorem — a diskutujte o tom.
4. Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.

Poznámky pod čarou

1. Viz C. S. Lewis, Mere Christianity, kniha 3, kapitola 5. 

2. Stanley Hauerwas, Společenství charakteru: (Notre Dame, Ind.: University of Notre Dame Press, 1981), 189-90.  3. Tamtéž, 174, 190.

4. Tamtéž, 191.

5. Bohužel v mnoha křesťanských církvích se svobodní lidé stále cítí jako trapní outsideři a nebere se zde vážně 1. K 7, což zřejmě naznačuje, že průměrná křesťanská církev zakazuje předmanželský sex spíše z tradičního nebo platónského pohledu na sex než z biblického světonázoru.

6. Hauerwas, Community of Character, 194-95. 

7. Tamtéž, 190-91.

8. Dan B. Allender a Tremper Longman III, Intimate Allies: (Carol Stream, Ill.: Tyndale House, 1999), 253-54.

9. C. S. Lewis, Perelandra (New York: Macmillan, 1968), 217.

10. William Lane, Hebrews 9-13, Word Biblical Commentary 47B (Dallas: Word, 1991), 305.

11. Viz Matouš 15:19; Marek 7:21; Skutky 15:20; 1. Korintským 6:9-10.18; Galatským 5:19; Efezským 5:3-5; Koloským 3:5; 1. Tesalonickým 4:3; 1. Timoteovi 1:10; Židům 13:4. 

12. David John Atkinson, The Message of Genesis 1-11: The Dawn of Creation (Downers Grove, Ill.: InterVarsity Press, 1990), 76. (13 ) Srov. např. 

13. D. S. Bailey, Sexual Relation in Christian Thought (New York, 1959), 9-10. 14. D. S. Bailey, Sexual Relation in Christian Thought (New York, 1959).  14. C. S. Lewis, Mere Christianity, sv. 3, kap. 6.

15. Richard B. Hays, First Corinthians, Interpretation (První list Korintským, výklad): A Bible Commentary for Teaching and Preaching (Louisville, Ky.: Westminster John Knox Press, 1997), 98, zvýraznění moje. 16. Rodney Stark, Vzestup křesťanství: Stark: A Sociologist Reconsiders History (Princeton, NJ: Princeton University Press, 1996), str. 104.

17. Beth Bailey, From Front Porch to Back Seat: Courtship in Twentieth-Century America (Baltimore: Johns Hopkins University Press, 1988). 

18. kniha Joshuy Harrise I Kissed Dating Goodbye (1997).

Původně zveřejněno zde.

Photo by Mathieu Stern on Unsplash