Vzpomínám si, jak jsem opustil pohodlí svého rodného státu a vydal se stopem na šestihodinovou cestu na jakousi univerzitu uprostřed kukuřičného pole. A to všechno jen kvůli jedné dívce. Věděl jsem, že pokud ji tehdy nechám jít, budu toho litovat do konce života. Poháněla mě mladická láska. Musel jsem ji co nejdřív sbalit, jinak mi hrozilo, že potká někoho jiného. Byl jsem muž, který přijal svou misi.
Ježíš Kristus opustil nebe, dokonalé místo plné dokonalých bytostí, kde jedinečným způsobem přebývá Boží přítomnost, aby žil na tomto světě plném nedokonalých lidí, světě, který se vymkl Božímu řádu a který ovládá Satan. Z lidského pohledu na tom muselo být něco nekomfortního (přinejmenším), ale on to z lásky k nám udělal. Stejnou cestu bychom z lásky k ostatním lidem měli podnikat i my, křesťané. Musíme opouštět bezpečné a komfortní hranice církevních sborů a věnovat se zbloudilým, abychom je přivedli ke vztahu s Ježíšem Kristem, stejně jako Ježíš přivedl církev ke vztahu s Bohem Otcem. Nejspíš to nebude nic přijemného, jelikož je težké najít v temných místech Boží přítomnost. Ježíš by ale právě na taková místa šel.
Evangelizace je pastýřským svoláváním ovcí. „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘“(Lk 15,4-6 B21). Boží království už vidělo přiliš mnoho křesťanských pastýřů, kteří čekali, až se ovečky sami vrátí do ovčince. Snad se jim zdálo přiliš děsivé hledat je tam v pustině. Možná by se i oni sami mohli zranit, nebo se zřítit dolů, kdyby se snažili ztracenou ovečku z okraje propasti zachránit.
Evangelizace je jako hon rybáře za rybami.
"Pojď, následuj mě," řekl Ježíš, "Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ (Mt 4,19). Jenže rybářů, kteří čekají, až jim ryby sami naskáčí do člunu, bylo příliš mnoho. Nebo možná rádi házíme své sítě znovu a znovu do stejných, dávno vylovených jezer.
Apoštol Pavel v tom byl úžasný. Říkal:
"Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal… Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. A to všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm získal svůj podíl.“ (1Kor 9,19-23).
Pavel pochopil, že Ježíš se také odchýlil od své cesty, aby jej na oné pouti do Damašku zadržel. (Vždyť Ježíš předtím vystoupil do nebe!) Pavel tedy putoval za Athéňany, Efezany, Filipany a jinými i přesto, že pro něho, jakožto náboženského Žida, byli "mimo cestu."
Zajímalo by mě, proč se více křesťanů neschází v nočních klubech, barech, na světských koncertech a všude tam, kde se scházejí pohané? Proč tam nechodíme z konkrétního důvodu, abychom se s lidmi spřátelili, modlili se za ně a sdělovali jim Kristovu lásku? Opravdu očekáváme, že se v kostele setkáme s nekřesťany?
Několikrát do měsíce jsem po dobu více než dvou let chodil do jednoho gotického nočního klubu. Však víte, takového, kde to každý večer vypadá jako na Halloween, kde na televizních monitorech v baru běží horory a kde hrají "industriální hudbu". Nechodil jsem tam, protože by to bylo místo, kam jsem obvykle chodil. Pozval mě tam jeden mladý muž, který v tom viděl své služební pole. Byl tak nadšený, když jsem se tam objevil, že pokaždé, když jsem tam byl, mě všem známým představoval jako "svého pastora". Obvykle byli překvapeni, že mě potkali, jelikož se nikdy předtím v klubu s pastorem nesetkali. Většina z nich měla nějakou dlouho odkládanou otázku týkající se Bible. Někteří mi jen chtěli vyprávět o svých duchovních cestách. Šel jsem tam, abych se pokusil je “promilovat” zpět k Bohu. Nevěděli, že se za ně budu modlit, zatímco popíjejí a tančí. Mluvil jsem s nimi o jejich milostných životech. Četl jsem jejich poezii a hrál s nimi kulečník. Usiloval jsem se o ně pro Ježíše. Jeden mladý pár v klubu (oba nekřesťané) chtěl radu ohledně vztahů. Jiný kluk později přišel do našeho sboru a prosil o modlitbu, protože se zabýval okultismem a mělo to neblahé následky na jeho život. Jedna exotická tanečnice odevzdala svůj život Ježíši. Do kostela přišlo i několik dalších lidí. V gotickém oblečení a líčení se tam přímo skvěli. Bylo to úžasné.
Slyšel jsem Ježíše, jak říká: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň." (Matouš 9,37). Když opustíme svou farmu a děláme, co říká, dějí se velké věci. To je moje teologie vyhledávání.
Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?
- Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít nebo aplikovat a jak. Pak to proveďte.
- Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
- Přečtěte si tento zdroj s někým — partnerem, kamarády, týmem, dobrovolníky, studenty, rodiči, pastorem — a diskutujte o tom.
- Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.
Mike Sares je zakládajícím pastorem církve Scum of the Earth Church v Denveru v Coloradu a v současné době vede Urban Skye. Jeho manželka Mary je ženou, za kterou se před čtyřiceti lety vydal.
Photo by Philippa Rose-Tite on Unsplash
