1.1.2005

Příprava kázání, část 2: Intelektuální příprava

Mimo to, že kazatel musí číst, aby si připravil konkrétní kázání, má být čtenářem. Taková četba je zdrojem informací, přinese nové myšlenky, poskytne ilustrace a celkově vybaví kazatelovu mysl, takže bude plná množství čerstvých myšlenek. Ti, kteří programově nečtou nové materiály, budou brzy podobní gramofonové jehle na poškrábané desce - neustále se opakující a předvídatelní. O takových bude možné zanedlouho říci: „Používají tisíce a tisíce textů, ale všechna jejich kázání jsou stejná!“

Příprava kázání, část 2: Intelektuální příprava

Intelektuální příprava

Mimo to, že kazatel musí číst, aby si připravil konkrétní kázání, má být čtenářem. Taková četba je zdrojem informací, přinese nové myšlenky, poskytne ilustrace a celkově vybaví kazatelovu mysl, takže bude plná množství čerstvých myšlenek. Ti, kteří programově nečtou nové materiály, budou brzy podobní gramofonové jehle na poškrábané desce - neustále se opakující a předvídatelní. O takových bude možné zanedlouho říci: „Používají tisíce a tisíce textů, ale všechna jejich kázání jsou stejná!“

Oblasti čtení

Tři oblasti obecné četby jsou pro kazatele obzvláště důležité.

Teologie

Kazatelé nikdy nemohou vyrůst natolik, aby nepotřebovali číst teologii. Kazatelova mysl potřebuje být neustále povzbuzována hlubším porozuměním velkým pravdám Písma. Na semináři může být v nejlepším případě položen slušný základ pro porozumění těmto pravdám, ale je třeba celoživotního rozvoje tohoto základu, má-li být kazatel připraven, aby vysvětloval a aplikoval pravdu na neustále se měnící situace.

Dějiny církve

Nelze zpochybnit, že nemůžeme správně porozumět tomu, co se děje v současnosti, aniž bychom rozuměli tomu, co se dělo v minulosti. Prakticky neexistují nové hereze; to jen ty staré jsou oblečené do nových šatů. Dějiny církve nás chrání před mnohými chybami a nadšením, kterému bychom mohli tak snadno podlehnout, kdybychom o minulosti nic nevěděli.

Aplikovaná teologie

Pod pojmem „aplikovaná teologie“ mám na mysli čtení prací těch mužů, kteří byli mistry v péči o duše a v řešení duchovních problémů. Nemyslím tím přehršel moderních poradenských knih, s jejich zjednodušenými řešeními a vzorovými případy. Mám na mysli opravdové mistry pastorace, puritány.

Své místo mají i ostatní oblasti četby, ale tyto tři oblasti jsou důležitější než všechny ostatní. Existují tisíce knih druhé kategorie, ale my máme čas přečíst jen to nejlepší. Je lepší přečíst jednu dobrou knihu důkladně, než mnoho méně významných knih přeletět.

Výsledky, které četba přináší

Kazatelova četba by měla být rozdělena nejen podle druhu  - teologie, dějiny církve, aplikovaná teologie - ale i podle toho, jaké výsledky přináší.

Knihy rozvíjející intelekt

Současným trendem je číst málo, a pokud možno jednoduché knížky, které se snaží všechno, jakkoli hluboké, zjednodušit. „Jednoduchá četba“ má své místo, ale ne jako hlavní strava kazatele. Ten musí kázat jednoduše, ale studovat do hloubky, aby měl odpovědi na ty problémy, které matou jeho sbor. Nemělo by se prokázat, že o problémech, které je znepokojují, neví nic stejně jako oni!

Mezi knihy, které rozšiřují obzory a které by měly být během kazatelovy životní služby přečteny, patří dílo Jana Kalvína, Johna Owena, Jonathana Edwardse, Jamese Henryho Thornwella, Roberta Louise Dabneyho, Charlese Hodge, B. B. Warfielda a Johna Murraye.

Knihy, které inspirují a informují

Bez ohledu na to, jestli si kazatel ve škole oblíbil dějepis nebo ne, měl by mít rád dějiny církve. Je to příběh Božího jednání s církví, který je jak informativní, tak inspirující. Jak si Bůh v minulosti používal lidi a různá hnutí, je pro současnost neocenitelně důležité. Nadmíru užitečné jsou dobré životopisy a autobiografie mužů, kteří byli mocně používáni jako kazatelé.

Mezi knihami, které inspirují a informují, zaujímají nejdůležitější místo životopisy Luthera, Kalvína, Whitefielda, Edwardse, Dabneyho, Thornwella, Palmera, Spurgeona a Lloyd-Jonese.

Knihy napomáhající rozvoji duše

Ne vždy pisatelé, kteří rozvíjejí intelekt, zahřejí i srdce, i když mnozí ano. Informativní knihy jsou často inspirující, nevedou však k sebezkoumání, i když některé z nich mohou.  Proto potřebujeme více knih k zamyšlení, které nás budou na naší duchovní cestě napomínat, usměrňovat a vést. Puritáni a jejich následovníci jsou v tomto oboru mistry.

Ne všechny puritány lze číst snadno, ale kazatelé by měli zkusit alespoň ty jednodušší pisatele, mezi než patří např. William Bridge, Jeremiah Burroughs, Thomas Watson, John Bunyan, Robert Traill a Richard Sibbes. Ti odvážnější se mohou pustit do knih Thomase Goodwina, Stephena Charnocka a Johna Owena.

Z díla „následovníků puritánů“ může přinášet veliký užitek čtení čehokoliv, co napsal C. H. Spurgeon a též především tři výklady Dr. Lloyd-Jonese: Kázání na hoře, Římanům a Efezským.

Potřeba sebekázně

Udělat si čas na obecnou četbu je jedním z nejtěžších úkolů kazatelova života. Jednou z věcí, které mnozí kazatelé po mnoha letech služby nejvíce litují, je, že přečetli množství knih, které nemělo smysl číst, další knihy pak četli nepozorně, aniž by je náležitě vstřebali a promysleli. Pouhé čtení bez vstřebání látky nemá valnou hodnotu. Kvantita nikdy nemůže nahradit kvalitu.

Kazatel nese zodpovědnost za svou rodinu, má povinnosti ke státu, jehož je občanem a též jako člen církve obecně. Musí se nicméně rozhodnout, co je třeba udělat, aby vykonával své prvořadé povolání kazatele Slova a nesmí dopustit, aby čas, který má věnovat této práci, což zahrnuje i obecnou přípravu, byl zaplněn něčím jiným.

Má-li se obecné četbě skutečně věnovat, bude potřebovat notnou dávku disciplíny. V pozemském smyslu je kazatel svým vlastním „pánem“. Protože nemá nikoho nad sebou, kdo by mu plánoval čas, může se mu snadno stát, že bude svůj čas ztrácet.

Pokušení ztrácet čas porovnejme s ideálem, který si pro sebe stanovili puritáni. Richard Baxter napsal:

  1. Vykoupit čas znamená, že jej nepromarníme, ale že každou minutu použijeme jako tu největší vzácnost a že všechen čas použijeme pro službu.
  2. Že nebudeme pouze činit dobro, ale že budeme činit to nejlepší a největší dobro, jakého jsme schopni, takové, jaké jsme povoláni činit.
  3. Že nebudeme činit pouze to nejlepší, ale budeme to činit jak nejlépe dovedeme a co nejvíce a budeme činit tolik dobrého, kolik je jen možné.“3

Ti, kteří chtějí vstoupit do služby kazatele, potřebují ty nejvyšší ideály a tu nejpřísnější sebekázeň. Ti, kteří do ní již vstoupili, potřebují činit pokání z toho, co udělali špatně a s obnovenou silou začít dělat to, co je potřeba.

Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?

  1. Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít nebo aplikovat a jak. Pak to proveďte.
  2. Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
  3. Přečtěte si tento zdroj s někým — partnerem, kamarády, týmem, dobrovolníky, studenty, rodiči, pastorem — a diskutujte o tom.
  4. Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.

Původně zveřejněno zde.

Photo by Ben White on Unsplash

Doporučené čtení

Víš o dalších zdrojích pro službu?

Máš know-how vedení mládeže, které funguje? Znáš materiály, které stojí za to? Sdílej je s námi.
Všechny zdroje, které tady najdeš jsou přidány na doporučení dalších vedoucích. Tak se poděl o ty své a pomoz ostatním mládežím v jejich rozvoji.

Přidat zdroje