Řád v přednesu
Kázání by nemělo být nesouvislé, měl by v něm být řád. Aby toho kazatel dosáhl, musí rozumět svému textu a mít stanovený cíl. Neschopnost jasně vyjádřit myšlenku obvykle naznačuje, že kazatel něčemu neporozuměl. Na počátku je třeba opět zdůraznit, že modlitba za přednes má zásadní význam. Dokonce i Pavel prosil efezské za modlitby, aby mu byla dána slova (Efezským 6:19).
Každé kázání by mělo mít tuto základní strukturu: úvod, řadu výroků, které na sebe logicky navazují, následovanou vhodným závěrem. Kázání bez struktury je nechutné jako jídlo o třech chodech, které někdo hodil na jeden talíř! Mnohá kázání jsou bez účinku, protože postrádají kostru, která by podpořila paměť posluchačů, a tak vypadají jako beztvará hromada masa!
Úvod
Úvod do kázání je důležitý, S jeho pomocí se kazatel snaží upoutat pozornost posluchačů a povzbudit je, aby poslouchali to, co říká. Čím jsou posluchači ospalejší, lhostejnější nebo nepřátelštější, tím důležitější je dobrý začátek. Kazatel potřebuje, aby si členové jeho shromáždění řekli: „Má smysl, abych tomu věnoval čas a poslouchal.“
Samozřejmě, že úvod musí být skutečným úvodem k danému předmětu a ne pouze vtip, který s tématem nemá nic společného, nebo příhoda, která by „obměkčila posluchače“. Nezvykejme si předvádět se a manipulovat s posluchači. Kazatel není bavičem nebo vypravěčem příběhů, je velvyslancem Kristovým.
Způsob, jakým kazatel kázání zahajuje, odráží jeho charakter, a proto neexistuje jen jediný správný způsob úvodu. Přesto je úvod nezbytný. Na rozmanité podoby úvodů narazíme při porovnání jednotlivých kazatelů z různých období, nebo když si uvědomíme, že každé shromáždění potřebuje jiný způsob úvodu. Muž, který pravidelně káže svému shromáždění, bude svou látku, především jde-li o sérii, uvádět jinak, než muž, který káže jedno kázání nebo káže pro shromáždění, které se sešlo ke zvláštní příležitosti. Kázání vyučovací bude často uvedeno jiným způsobem než kázání s evangelizačními cíli. Vyučovat při pravidelném shromáždění je něco jiného, než evangelizovat neobrácené lidi.
Ať už je úvod krátký nebo dlouhý, zůstává pouhým úvodem. Nesmí být lepší, než hlavní část kázání. Nikdo nebude zvlášť nadšen jídlem s úžasnou polévkou a mizerným hlavním chodem! Stejné je to i s kázáním. Hlavní část kázání musí být mnohem lepší než úvod.
Srdce kázání
Poté, co jsme v předstihu porozuměli smyslu a významu textu, musí být pravda v textu zjevená prezentována v uspořádané, logické formě.
Někteří se snaží vnutit kázání univerzální strukturu: musí mít tři body. Můj názor zní: „Pryč s takovou jednotvárností!“ Lze říci, že každé kázání by mělo mít tolik bodů, kolik si jich kazatel a shromáždění jsou schopni zapamatovat, ale je to jen obecné vodítko, nic víc.
Jednoduchost
Přejeme si, aby shromáždění bylo schopno zapamatovat si předávané učení a porozumět mu. Proto musíme usilovat o co nejjednodušší strukturu podanou co nejjednodušším jazykem. Proč bychom měli obdivovat kazatele, který má nadpisy k jednotlivým bodům kázání dlouhé jako celý odstavec, není možné si je zapamatovat a dětem jsou nepochopitelné? Je důležité, abychom se vyjadřovali tak jasně a jednoduše, že našim hlavním bodům budou moci porozumět i děti. Nekážeme, abychom předvedli naše vysoké vzdělání nebo neobvyklý slovník. Naši chytrost umrtvujeme, abychom byli srozumitelní.
Logické uspořádání
Rozumné množství jasně podaných bodů musí být předneseno v logickém pořádku. Kážeme-li například o lásce Boží, která je od věků až na věky, pak je třeba, abychom nejprve ukázali jeho lásku pojící se s věčností minulou, pak v současných dějinách země a nakonec ve věčnosti, která teprve přijde. Jakýkoli jiný pořádek by byl směšný!
Jestliže pracujeme s textem, který zahrnuje věci různé důležitosti, pak musíme postupovat od nejméně důležité k té nejdůležitější. Důležitý je způsob vyvrcholení. Kázání, které vrcholí uprostřed a následně upadá, přivede shromáždění k frustraci a k nudě.
Ilustrace
Během kázání by měly být použity vhodné ilustrace. Vhodné ilustraci porozumí lidé, pro které je určena. Shromáždění dospělých nechce stále slyšet ilustrace inspirované dětským hřištěm. Vhodná ilustrace se hodí k látce. Nevhodné použití ilustrace může způsobit znevážení myšlenek.
Vhodné použití ilustrace je jednoduché a způsobuje, že posluchač jasně porozumí. Žádný kazatel skutečně netouží po tom, aby si ho pamatovali pro to, jaké používá ilustrace. Chce, aby si lidé pamatovali vlastní poselství!
Velkou zásobu ilustrací lze získat pravidelným čtením Bible. Další ilustrace lze objevit při čtení historie a životopisů a také při pozorování každodenního života. Existuje něco jako život ve světle kázání - znamená to ve všem hledat vhodné ilustrace.
Je nicméně třeba se vyvarovat určitých nebezpečí. Někteří kazatelé používají příliš mnoho ilustrací. Ke spojování biblických textů používají příběhy a něco málo navíc. Jiní kazatelé používají až příliš ilustrací z vlastního života, takže jejich kázání jsou více nepřetržitým svědectvím než kázáním Slova! Existují také kazatelé, kteří používají ilustrace z vlastního shromáždění, aby kázání byla trefná. Čerpají ze zpovědních tajemství a ze zdrojů, které neměly být zveřejněny. Toto není kázání; to je šíření pomluv!
Aplikace
Je nezbytné, aby každé kázání obsahovalo aplikace. V Novém zákoně jsou dva hlavní modely, jež bude kazatel v závislosti na druhu textu nebo úseku, který vykládá, používat. Prvním modelem je model Pavlův. Obecná struktura jeho dopisů zahrnuje ustanovení doktríny, které je následováno aplikací. V některých případech je to nejlepší metoda pro kázání - vysvětlení a aplikace.
Druhý je model ostatních epištol. Zde jsou vysvětlení a aplikace smíseny. Každý bod je hned po vysvětlení aplikován. Tato metoda je jistě výhodná pro udržení pozornosti posluchačů. Jestliže neustále cítí, že to, co se říká, je důležité, snadněji udrží pozornost.
Aplikace musí být vhodná. Některé aplikace se hodí pro každého; jiné pro zvláštní skupiny. Kázání musí obsahovat oba typy aplikací.
Aplikace musí být vyřčena! Kazatelé někdy očekávají, že aplikace budou posluchači zjevné. Obecně však platí, že posluchač toho k textu nenastudoval tolik jako kazatel, proto musí být aplikace vyslovena. Nebezpečím pro posluchače je předpoklad, že se kázání nevztahuje na něho, ale na někoho jiného! Je třeba mu ukázat, že to je důležité i pro něj.
Závěr
Se závěrem kázání mají kazatelé často více potíží než s čímkoli jiným. Lutherovy zásady pro mladé kazatele: „Vstaňte radostně; mluvte rozhodně; odejděte rychle“, je jednodušší vyslovit, než se jimi řídit!
Jestliže kázání bylo sestaveno logicky a jestliže dosáhlo svého vrcholu v závěrečné aplikaci, pak by nemělo být dodáno ani slovo. Je dobré zanechat posluchače s naznačenou otázkou, opravdovým napomenutím nebo upřímnou prosbou a nedovolit, aby kázání upadlo do ticha. Ať zazáří na vrcholu.
Hlavními prvky při přípravě všech kázání jsou modlitba, studium, rozjímání a uspořádaná struktura. Od této přípravy, která probíhá ve studovně a v mysli, pak kazatel musí přejít k vlastnímu kázání.
Jak můžete nejlépe využít tento zdroj?
- Požádejte Ducha Svatého, aby vám dal moudrost a vhled, co z tohoto zdroje použít nebo aplikovat a jak. Pak to proveďte.
- Sdílejte tento zdroj s ostatními, o kterých si myslíte, že je toto povzbudí a vybaví.
- Přečtěte si tento zdroj s někým — partnerem, kamarády, týmem, dobrovolníky, studenty, rodiči, pastorem — a diskutujte o tom.
- Použijte tento zdroj k přípravě jednoho nebo více zamyšlení, kázání, seminářů, workshopů nebo lekce pro skupinku vaší mládeže nebo církve.
Původně zveřejněno zde.
